Právní pojmy

Vlastnické právo

Základní věcné právo umožňující vlastníkovi nakládat s věcí podle vlastní vůle.

Také známo jako: právo vlastnit, dominium

Vlastnické právo je nejsilnější věcné právo, které dává vlastníkovi oprávnění věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, nakládat s ní a případně ji i zničit.

Obsah vlastnického práva

Vlastník má právo:

  • Držet věc (ius possidendi) – mít věc ve své faktické moci
  • Užívat věc (ius utendi) – využívat věc k zamýšlenému účelu
  • Požívat plody a užitky (ius fruendi) – brát výnosy z věci (nájemné, úroda)
  • Nakládat s věcí (ius disponendi) – prodat, darovat, zastavit
  • Zničit věc (ius abutendi) – v mezích zákona

Omezení vlastnického práva

Vlastnické právo není absolutní. Je omezeno:

  • Zákonnými omezeními (např. stavební předpisy)
  • Sousedským právem
  • Věcnými břemeny
  • Zástavním právem
  • Veřejným zájmem

Nabytí vlastnického práva k nemovitosti

Vlastnické právo k nemovitosti se nabývá:

  1. Vkladem do katastru nemovitostí
  2. Děděním (zpětně ke dni smrti zůstavitele)
  3. Rozhodnutím státního orgánu
  4. Ze zákona

Právní úprava

Vlastnické právo upravuje občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 1011 a následujících.